Národní krajina Český ráj - Ondřej Vaculík

Ve fejetonu Dálnice a nic (Listy 2/2025) jsem připomněl i plánovanou výstavbu asi třiatřicetikilometrového úseku dálnice D35 z Jičína do Turnova, který neurvale protíná Český ráj, a pod Troskami má překonávat krajinu dokonce jako estakáda, tedy na betonových pilířích.
23. července 2025 koalice Spolků SOS zorganizovala v kempu Sedmihorky “Slavnosti Českého ráje bez dálnice”. Z programu by se mohlo zdát, že půjde spíše o zábavné odpoledne, do něhož se jaksi vklíní organizátoři a autoři Celonárodní výzvy vládě České republiky a Libereckému, Královéhradeckému a Středočeskému kraji, nazvané “Ochraňme Český ráj, klenot naší země, před stavbou dálnice! Veďme tranzitní dopravu jižní variantou”. Z výzvy, jež je zároveň peticí, cituji: Existuje přitom daleko lepší dopravní řešení, které respektuje dopravní potřeby tří krajů. Je i mnohem levnější, protože je stavebně jednodušší. Jde o tzv. “jižní variantu” dálnice I/35, která odvádí tranzitní dopravu z Jičína do Mnichova Hradiště mimo Český ráj a ze dvou třetin využívá silnici z Jičína do Mladé Boleslavi, jejíž rozšíření už stát připravuje. (Další informace na www.sos-ceskyraj.cz.)
K mému překvapení celý program nakonec přivábil ne desítky, ale stovky návštěvníků jak přímo z kempu, tak z širokého okolí, ba i z Prahy, protože měl různé ekologické atrakce a počítal i s dětmi, které například na třiatřicet metrů dlouhý a metr široký pruh papíru, symbolizující zábor krajiny zamýšlenou třiatřicetikilometrovou dálnicí z Turnova do Jičína, malovaly krajinu Českého krasu, jak ji vidí ony a jaká by už nebyla, kdyby ji dálnice proťala. Jejich barevný výtvor byl pozoruhodný a zasluhoval by si vystavení.
Jan Piňos, hlavní organizátor “Slavností Českého ráje bez dálnice”, úvodem pobídl novináře k aktivitě: “Je nesmírně důležité informovat lidi, protože stále ještě velká většina obyvatel Českého ráje, natož jeho návštěvníků, netuší, jaké monstrum jim chce stát postavit v krajině, kterou mají rádi. Investor zamýšlené stavby, ředitelství silnic a dálnic, ve veřejném informování zcela selhává a obce se teprve probouzejí.”
Ve sdělovacích prostředcích se hojně sdílejí a všelijak transformují různé hovadiny, a to, co zásadním způsobem určuje naši budoucnost, děje se pokud možno pokoutně, to aby bagrům v cestě za ziskem nic nestálo.
Jedním z pozvaných byl také geolog a spisovatel Václav Cílek: “Z mého pohledu dálnice Českým rájem nedává smysl. Už to obklíčení poměrně malého Českého ráje dálnicemi není dobré. Společně s Jiřím Adamovičem a Radkem Mikulášem jsme dávali dohromady podklady pro vyhlášení Geoparku Český ráj. To, co je tu světové, to jsou mikroformy, skalní prostředí. Ve srovnání s pískovcovými krajinami světa je Český ráj maličký. Právě proto je zranitelný. Český ráj nese esenci národní krajiny, je to vidět na množství malířů a umělců, kteří tu dodnes působí. Myslím si, že je důležité tu zachovat málo technický ráz do budoucna.”
Na Cílka navázal Vladimír Merta, písničkář, skladatel a spisovatel, který zdůraznil vztah ke krajině, k přírodě: “V Toskánsku mě napadlo, jak je to možné, že tak obrovský kus krajiny zůstal netknutý. V podstatě je to středověký ráz krajiny. Jak to, že tam nejezdí traktory, že tam není hromadný turismus, že nikoho nenapadlo prorazit tam dálnici? Myslím, že mnohem důležitější je říkat studentům nejezděte do Říma, do Pompejí – jeďte se podívat do Toskánska, co je kulturní krajina! Zážitek z krajiny, která vás obklopuje a vy ji vnímáte jako svou vlastní, jako byste ji sami vytvořili, to inspiruje zpěváky, muzikanty, umělce. A toto všechno nám chce dálniční lobby vzít, nezvedneme-li svůj hlas.”
Vladimír Merta také zpíval. A já si uvědomil, že snad zpívá pořád lépe. Nebo mě jeho zpěvná básnivost pořád více zasahuje.
Před petičními archy se utvořil dlouhý had lidí, kteří ukázněně stáli frontu, lidé se podepisovali ještě poté, kdy jsem “Slavnosti Českého ráje bez dálnice” opouštěl.
Herec Jiří Štrébl svůj vztah k této krajině vystihl slovy: “Český ráj je pro mě Českým rájem až tak daleko, že jsem si tu koupil už hrob, takže tady zůstanu navždycky. A nechtěl bych, abychom stavbou dálnice museli slovo ráj škrtnout.” Mluvil také Ladislav Miko,, bývalý ministr životního prostředí a poradce prezidenta: “Dnes jsem tady proto, že pan prezident ode mě očekává aktuální informace o vývoji této kauzy. Při návštěvě Královéhradeckého kraje se v Jičíně setkal s občanskými iniciativami, které daly najevo, že se jim nápad postavit Českým rájem dálnici opravdu nelíbí se všemi argumenty, které tu padly. Proto jsem tady, abych měl informace, argumenty a postoj veřejnosti z první ruky. Pana prezidenta tento problém zajímá.”
Není tu místo na to, abych uvedl slova dalších mluvčích, mezi kterými byli Josef Tomeš, dopravní expert SOS Český ráj a Čestmír Suška, akademický sochař a člen výboru Výzvy, nebo Pavla Bičíková, fotografka.
Přemýšlel jsem nad slovy Piňosovými, Cílkovými, Mertovými i dalších, z nichž vyplynulo, že nejen Český ráj, ale vůbec celá naše krajina si zasluhuje zvláštní ohled; v širších souvislostech historických i kulturních. Ostatně Český ráj je naší nejstarší chráněnou krajinnou oblastí.
Máme malebnou, jemnou krajinu, vzácnou i svou proměnlivostí – její tvářnost se zhruba každých deset kilometrů mění, a přitom je spojitá. Nelze ji pořád čímsi rozbíjet, vzácná je jako celek. Její exploataci stále silnějšími bagry by správně mělo zastavit slovo – malebná – malebná krajina. Což je hledisko estetické, které technokraté pokroku zcela postrádají, takže jako by neznamenalo vůbec nic, jako by to ani nebyla žádná hodnota, žádný argument. A proto na obranu přírody se musí hledat pořád nějaké exaktní argumenty – doložte to věcně! A tak jsou jedni, kteří ve svém volném čase dokazují jedinečnost přírody přítomností nějakých vzácných broučků nebo v ní objevují endemity, a pak jsou druzí, placení ministerstvem životního prostředí, kteří to odborně vyhodnotí jako nepodstatné a nedůležité vzhledem k hodnotě a ekonomickému přínosu zamýšlené stavby.
Připomínám si Mertova slova: “Zážitek z krajiny, která vás obklopuje, a vy ji vnímáte jako svou vlastní, jako byste ji sami vytvořili...” Protože je tak malebná, dodávám. 

Ondřej Vaculík